Graham a Munce s tiše a opatrně blížili k místu, kde muž s puškou zmizel v porostu.

Munce zvedl ruku: stát. Pak naklonil hlavu a přejížděl zrakem okolí. Hlaveň brokovnice sledovala směr jeho pohledu.

Graham litoval, že zástupce nepřemluvil, aby mu svěřil střelnou zbraň. Buckův zavírací nůž mu připadal zcela nedostatečný. Uvažoval, že ho znovu požádá o pistoli, ale teď se neodvažoval promluvit. Deset metrů před nimi znělo praskání větviček a šustění suchého listí, jak se neviditelný stín prodíral houštinou.

Zlomená větev. Další krok.

Grahamovi bušilo srdce a musel zmobilizovat vůli, aby potlačil hlasité oddechování. Cítil, jak se mu chvěje brada. Naproti tomu Munce vypadal jako ve svém živlu. Vyzařoval sebevědomí a pohyboval se úsporně a efektivně, jako kdyby podobnou situaci prožíval dnes a denně. Přikrčil se a ukázal na skalisko. Graham pochopil, že má zůstat, a přikývl. Zástupce krátce položil dlaň na pažbu pistole, aby se ujistil, že ji snadno nahmátne, a s brokovnicí v obou rukou obezřele zamířil ke křovisku. I v přikrčené poloze držel hlavu vztyčenou a rozhlížel se. Vycítil snad každou větev, každý suchý list a obratně se jim vyhýbal.

Na druhé straně houštiny zněly kroky. Graham napínal zrak, ale nikoho neviděl. Zvuky však teď zněly velmi zřetelně. Protivník se kradl lesem a občas se zastavil.

Munce se blížil k zabijákovi tiše jako stín.

Zastavil se asi pět metrů před okrajem porostu, naklonil hlavu a naslouchal.

Za křovím se ozývalo praskání větviček. Protivník se nesnažil utajit svou přítomnost, očividně netušil, že se z lovce stala kořist.

Munce znovu v naprostém tichu vykročil.

V té chvíli se zpoza kmene dva metry za Muncem vynořil muž s brokovnicí a střelil policistu do zad.

Zástupce šerifa zaječel. Dávka broků ho srazila obličejem k zemi, zbraň mu vypadla z ruky.

Graham vytřeštil oči hrůzou a zalapal po dechu. Ach bože… Bože můj.

Útočník neřekl ani slovo. Žádné varování, žádné „Ruce vzhůru!“ nebo „Vzdejte se!“

Prostě vystoupil z úkrytu za stromem a stiskl spoušť.

Eric Munce ležel na břiše. Spodní polovinu zad měl roztrhanou broky a černou od krve. Škubal nohama a hýbal paží, zatínal ruku v pěst a zase ji povoloval.

„Dostal jsem ho, Harte,“ zavolal střelec šeptem na svého společníka.

Za křovím vyběhl druhý muž s pistolí v ruce a ztěžka oddechoval. Podíval se na zraněného, který ztrácel vědomí, a překulil ho na záda. Graham si uvědomil, že ten druhý – zřejmě se jmenoval Hart – se pohyboval v porostu a zvuk jeho kroků vlákal zástupce šerifa do léčky.

Graham polomrtvý hrůzou zalehl a tiše se zavrtal co nejhlouběji pod převislou skálu. Od zabijáků ho dělilo pouhých pět metrů a řídký závoj suchého loňského kapradí a popínavých rostlin, které se plazily po čediči. Vyhlédl mezerou mezi vegetací.

„Kurva, Harte, další policajt.“ Muž se rozhlédl kolem sebe. „Musí jich tu bejt víc.“

„Viděl jsi někoho jiného?“

„Ne. Ale můžem se ho zeptat. Mířil jsem nízko. Moh jsem ho na fleku voddělat, ale střelil jsem nízko, aby hned neskapal.“  

„Vynikající nápad, Compe.“

Hart si klekl vedle zástupce. „Kde jsou ostatní?“

Graham se tiskl ke skále tak silně, jako by se chtěl nechat horninou pohltit. Ruce se mu klepaly a sotva dýchal. Bál se, že začne zvracet.

„Kde jsou ostatní?... Co?“ Hart sklonil hlavu k umírajícímu. „Neslyším tě. Mluv hlasitěji. Pověz mi to a já ti seženu pomoc.“

„Co říká, Harte?“

„Prý tu nikdo není. Přišel sám. Hledal dvě ženy, které utekly před zloději, co se vloupali do domu u jezera.“

„Mluvil pravdu?“

„To nevím. Moment… Něco říká.“ Hart chvíli poslouchal, pak se napřímil a lhostejně prohodil: „Prý máme jít do prdele.“

Muž zvaný Comp houkl na zástupce. „Hele, kámo, v prdeli jseš tady ty.“

Hart chvíli počkal, znovu si klekl a zase vstal. „Je po něm.“

Graham zíral na bezvládné tělo Erika Munceho a chtělo se mu brečet.

Sklopil oči – a tři metry před sebou spatřil brokovnici, která po zásahu do zad vypadla policistovi z rukou. Ležela v trávě zpola zakrytá listím.

Prosím, nedívejte se tam, modlil se Graham nehlasně. Nechte ji ležet. Já tu zbraň potřebuju. Chci ji z celého srdce. Cítím ji v dlaních. Uvědomil si, že v tomto okamžiku by dokázal chladnokrevně zabít. Střelit oba zabijáky do zad. Dát jim stejnou šanci, jakou oni dali Muncemu.

Prosím…

Muž, který zabil zástupce, stál na stráži s brokovnicí připravenou k palbě. Hart policistu prohledal, odepnul mu od opasku vysílačku a zapnul ji. Graham uslyšel lidské hlasy, zkreslené praskotem statické elektřiny. „Policajti pátrají, ale soustředí se na silnici šest set osmdesát dva a okolí jezera Mondac,“ oznámil Hart Compovi. „Myslím, že nám chlapec nelhal. Přišel sem z vlastního popudu. Třeba něco tušil.“ Posvítil baterkou na uniformu mrtvého, přečetl si jmenovku a stiskl hovorové tlačítko vysílačky. „Tady Eric. Přepínám.“

Praskavá odpověď, které Graham nerozuměl.

„Je tu mizerný příjem. Přepínám.“

Další statická elektřina.

„Dost špatně. Nikoho jsem neviděl. Ani stopu. Rozumíte? Přepínám.“

„Opakuj to, Eriku. Kde jsi?“ zeptal se cizí hlas, který se donesl vzduchem až k Grahamovým uším.

„Opakuju, mizerný příjem. Nikdo tu není. Přepínám.“

„Kde jsi?“

Hart pokrčil rameny. „Na severu. Na nikoho jsem nenarazil. Jak to vypadá u jezera?“

„U jezera zatím taky nic. Pořád hledáme. Potápěči nenašli žádné mrtvoly.“

„To je dobře. Dám vám vědět, kdybych něco zjistil. Konec.“

„Konec.“

Graham hleděl na brokovnici, jako kdyby ji chtěl silou vůle donutit, aby se stala neviditelnou.

„Ale proč tady nikdo jiný není?“ přemýšlel Hart nahlas. „Proč je tady sám? To nechápu.“

„Žádnej není tak chytrej jako ty, Harte. Proto.“

„Měli bychom sebou hodit. Seber mu pistoli a náhradní zásobníky.“

Graham se vtiskl do skály.

Brokovnici nechte tady. Prosím, moc prosím, nechte ji tady.

V suchém listí zachrastily kroky.

Jdou ke mně? Graham to nepoznal.

Pak se kroky zastavily. Nedaleko trhliny ve skále.

„Nechceš si vzít i brokovnici toho policajta?“ zeptal se Hart.

„Ne, ani ne. K čemu by mi byly dvě?“

„Ale nebylo by dobré, kdyby ji tu někdo našel. Hodil bys ji do řeky?“

„Jasně.“

Ne!

Znovu kroky. Pak odfrknutí někoho, kdo zvedá těžší předmět. „Tady jseš, holka.“

Za chvíli se ozvalo zarachocení.

Muži odcházeli a trasa je vedla těsně kolem místa, kde se Graham krčil ke skále a snažil se vrůst do kamenité hlíny. Jestli půjdou doleva kolem skaliska, minou ho. Pokud zabočí doprava, zakopnou o něj.

S tichým cvaknutím otevřel nůž. Vzpomněl si, že naposled jím řezal štěp pro růžový keř.